První výjezd sezóny, aneb když vyměníte přívěs za přepravník
Pořízení přívěsu bývá prvním krokem na cestě za samostatností v přepravě našich čtyřnohých miláčků, a stejně tak i my jsme před několika lety pořídili vlastní vozík.
Ten s námi najezdil tisíce kilometrů a dopravil nás na nesčetnou spoustu závodů od oblastních mistrovství po zahraniční mezinárodní závody. Letošní sezónu jsme ale začali hrát na příjemnější notě; na první mítink roku 2022 nás dopravil přepravník Paragan.
Mou prvotní a oprávněnou obavou byl úložný prostor. Balení neberu lehkovážně a s oblibou balím raději více než méně. Dokážete si tedy představit, jak se v přívěsu neustále potýkám s nedostatkem místa. Již při pátečním balení jsem ale s oddechem zjistila, že do úložného prostoru v zadní části přepravníku bez problému umístím stájové vybavení, deky, žlaby a především neskladnou závodní bednu. Přestože se jednalo o jednodenní závody, nemám pochyb, že do útrob auta příště vměstnám vše, co je pro koně a jejich tým potřeba na celý prodloužený víkend.
V sobotu ráno jsme vyjížděli časně, díky zámkům na dveřích přepravníku jsme ale mohli mít vše nachystané z večera bez strachu z krádeže. Nedlouho po sedmé hodině ranní jsme tedy otevřeli boční výklopná vrata přepravníku, po ujasnění názorů naložili našeho čtyřnohého přítele a společně s ošetřovatelkou vyrazily na cestu.
Při pohledu do kamery jsem ocenila stabilitu, kterou cesta v autě oproti přívěsu mému koni nabídla. Valentino je zvyklý na opatrnou jízdu, jíž navzdory občas ve vozíku předvádí různorodé vratké kreace. Dodávka mu poskytla komfortnější cestu s jednodušším vyvažováním, díky níž po hodině a půl dojel na místo určení svěží a připravený na výkon.
Druhý režim kamery, tedy zpětný pohled pro couvání, nám zachránil den při příjezdu do areálu, kdy jsme zvolily špatný vjezd. Na úzké příjezdové cestě jsem buď mohla předvést své couvací dovednosti, a nebo auto v malém prostoru otočit. Pojďme si nalít čistého vína; s vozíkem bych si pravděpodobně trhla pěknou ostudu a cestu pro osobní automobily na nějakou dobu zablokovala. Díky couvací kameře a navigátorce hlídající pravé přední kolo jsme ale odjely dříve, než jsme mohly způsobit nechtěný rozruch.
Vždy na akce ráda přijíždím s předstihem, a tak jsme měly spoustu času Valentina vyložit příjemným bočním výstupem a ustájit v pronajatém boxu, aby si před parkurem měl šanci odpočinout. Po času oběda přišla jeho doba; na pracovišti byl příjemně energetický a v kolbišti dělal vše, co bylo v jeho silách. Nešťastný lehký atak poslední bariéry nám přinesl 4 trestné body a odstup od vedoucích příček, jelikož ale tyto závody byly spíše součástí zimní přípravy a na opravdový začátek sezóny si musíme počkat do března, zklamaní jsme rozhodně neodjížděli.
Cesta domů byla příjemně nenáročná. Po vyčerpávajícím dnu na závodech může být cesta domů posledním hřebíkem do pomyslné rakve únavy, my ji však zvládli v pohodlí a hlavně teple – bylo to krásné zakončení soboty strávené na dešti, větru a nízkých teplotách.
